Milá paní Lenko,
chápu přesně co myslíte Vaším dotazem. Jedno umělé oplodnění jsem prošla, celou dobu přípravy i samotného IVF jsem se snažila být maximálně pozitivní, sice jsem nahlas nevykřikovala že se to povede, ale snažila jsem se naladit tak, že ANO. I když v člověku je vždy nějaká ta pochybnost, snažila jsem se věřit. Hodně mi pomohlo, že jsme vše utajili před rodinou a přáteli, nikdo za mnou nechodil a neptal se, tak co? I když se toto IVF nepodařilo, byla jsem měsíc smutná, ale žádné velké zklamání jsem necítila, věděla jsem, že jsem udělala maximum, včetně víry, nepřipustila jsem žádnou pochybnost, která může celý výsledek zničit. Prostě asi ještě nebyl ten správný čas, třeba si ještě ta dušička "nahoře" řekla, že se něco musíme v životě naučit než sem k nám příjde, aby jsme byli schopni připravit ty správné podmínky.
Netrapte se, ničeho se nebojte. Berte to tak, že pomocí IVF k té dušičce vysíláte velký signál - Tak už pojď, čekáme tu na tebe - ale i ona má svou volbu říct, ještě není čas. Mějte se moc krásně a moc vám přeji ať máte z IVF hezký pocit. Já s manželem při IVF prožila jedno z nejkrásnějších období a když nic, tak jen toto stálo za tu zkušenost. Lucka