Nyní naštěstí dojíždím ve 24tt do práce autem. Ale do 21tt jsem jezdila denně MHD a měla jsem štěstí, že hned druhá stanice bylo nádraží a autobus se z poloviny vyprázdnil. Při mém nástupu do autobusu jsem měla pocit, že jsem asi čarodějnice, na kterou pokud se podívají ihned zkamení, uhýbali očima a najednou jsem zprůhledněla. To se mi nejvíc stávalo u dospívající mládeže. Zřejmě se bojí dobrých skutků, že budou vypadat jako magoři.
Chápu muže, že neuvolňují ženám středního věku místo. I mě se párkrát stalo, že jsem takovou ženu chtěla pustit a byla jsem zřejmě špatně pochopena. Místo aby pochopila, že já chodím do školy a nemám tu potřebu sedět, tak pochopila, že je stará. Po těchto několika případech jsou tyto ženy pro mě v autobuse neviditelné.
Samozřejmostí je pro mě stále i v těhotenství pouštět staré lidi, kteří mají problém se do autobusu vůbec dostat. Jenom mě štve proč se mám zvedat právě já, když na sedadlech pro tyto občany sedí maldí lidé. Doufám, že si na to ty mladé slečny vzpomenou až budou těhotné. A nebodou se dožadovat místa na sezení, když musí vědět jak jsou z té školy sedření.