Příspěvek Hany je velmi výstižný. Ráda bych do této sakramentsky dlouhé diskuse přispěla i svými zkušenostmi a názory. Můj starší syn přišel na svět po celkem náročném 20ti hodinovém porodu. Vážil skoro 5 kg. První věc, která ho na světě překvapila, byl hrozný hlad. Já jsem ale prvních deset dnů po porodu neměla přes veškerou snahu žádné mléko. A on řval a řval ve dne, v noci a já jsem byla tak vysílená porodem a chřipkou, která mě v ten den postihla, že jsem byla sakramentsky vděčná za ten Nutrilon, které mu sestřičky po prvním probrečeném dni podaly. Najednou jsem měla krásné, hodné miminko, které spokojeně spinkalo. Flašku v těch prvních dnech dostal vždy po hodině náročného cucání. Kojení se nakonec přeci jen rozjelo a vše bylo v pořádku. Kromě jedné věci. Celou dobu jsem trpěla pocitem méněcennosti, zbytečnosti a vlastní neschopnosti. V každé odborné literatuře a od každé lékařky či sestry „přes kojení“ se dnes člověk dozví, že kojit může každá matka, mléko přijde 2-3 den po porodu a při správné technice kojení se nemůže víceméně vyskytnout žádný problém týkající se nedostatku mléka a pokud se někdo „rozhodne nekojit“, je špatný, protože tím neskutečně ublíží dítěti. Tak já jsem tedy kojila, konečně. Ale přesto si myslím, že jsem dítěti ublížila. Dávala jsem totiž kojení tak strašnou důležitost, že jsem byla v obrovském stresu, naprosto bez sebedůvěry, často jsem brečela, když to stále nešlo a jistě jsem tyto své stavy na své dítě nechtěně přenášela.
U druhého syna přišlo mléko přímo předpisově druhý den po porodu a dosud s tím nemám žádný problém. Možná je to právě proto, že jsem změnila svůj názor, neměla jsem takovou trému a nepřikládala kojení tu zcela nejvyšší důležitost (když půjde, bude to skvělé, když nepůjde, svět se nezboří)
Jsem ráda, že své dítě kojím, nevadí mi, že jsem u něj na přechodnou dobu takřka zcela upoutaná, protože jsem na mateřské dovolené, školy mám dostudované, na kole si vyjedu po kojení, práci si najdu, až skončím mateřskou a vím, že tato doba uběhne rychle a ztratí se v propadlišti minulosti až moc rychle. Jsem teď prostě celkem v klidu. Za nějaký půlrok mi nic moc neuteče. Přesto chápu ženy, pro které je třeba práce, sport nebo trocha té volnosti a svobody velice důležitá, ať už psychicky, nebo existenčně. Miminko je jistě pro každou z nich strašně důležité, ale láska se mu dá projevit i mnohem lepší cestou. Co je důležitější ? Když má dítě mateřské mléko od své nervózní, nevyrovnané a nespokojené maminky, nebo když ho maminka po době, kterou uzná za vhodnou, začne krmit z lahvičky, ale je vyrovnaná, šťastná a spokojená ? Mě maminka nekojila, protože jí to prostě nešlo, přesto jsem zdravá a mám úžasné zázemí, protože mám veselou a šťastnou maminku a již od malička cítím, jak moc a nadevše mě má ráda.
A ještě jeden problém. Můj mladší syn má problémy s prdíky. Piju čaje proti nadýmání, vyhýbám se bublinkám, luštěninám, květáku i čerstvému pečivu. Stejně se ale po poradě s odbornicí „přes kojení“ dozvídám, že dělám málo. Neměla bych vlastně žádné ovoce a zeleninu, snad kromě jablek, ani maso či mléčné výrobky nejsou vhodné, a tak si říkám: Nemá mít náhodou kojící žena bohatou a pestrou stravu s dostatkem ovoce a zeleniny ? Asi bych tedy k tomu suchému tvrdému rohlíku a hořkému čaji, které snad neškodí, měla jíst nějaké vitaminové doplňky. O kolik ale potom bude lepší to mateřské mléko oproti tomu Nutrilonu ?