V MHD mne v těhotenství pouštěli sednout jen výjimečně, kupodivu hlavně mladí kluci kolem dvaceti. Nebylo výjimkou, kdy jsem se s břichem klátila nad sedačkami, kde seděla matka s dítětem kolem deseti let, člověk by si řekl, že by aspoň mohla říct tomu dítěti, ať si stoupne... ale ani omylem. V osmém měsíci se mě pokoušela starší paní vyštvat ze sedadla pro invalidy, přitom to břicho by viděl i slepý. Tak jsem jí řekla, ať zvedne někoho, kdo v osmém měsíci není (hned za mnou seděly na jednom sedadle dvě šestnáctky, jedna druhé na klíně, také na sedadle pro invalidy). Když jsem to jednou líčila svému gynekologovi, řekl mi, že asi vypadám moc zdatně. :o)
Kromě toho jsem si během nynějších jízd s kočárkem všimla zvláštní sorty lidí, kteří se nenechají vyštvat z plošiny pro kočárek. V poloprázdné tramvaji přistupuju s kočárkem, vzadu na plošině člověk, a vůbec ho nenapadne, že by se přemístil jinam. Tento týden jsem jela nízkopodlažním busem, nastupovali jsme jako první kočárek. Na plošině stála jakási paní a zasněně se dívala z okna do tmy (bylo to kolem sedmé večer). Na další stanici nastupoval druhý kočárek. Paní se ani nehnula. Nakonec jsme se s kočárkem na plošině mačkali TŘI, a ta paní mezi námi. Že by to byla nějaká zvláštní sexuální úchylka???