Pro Lucku
Občas zabrousím na stránky této diskuse a sleduji (někdy s vrtěním hlavy), kam se řítí. Byla jsem zvědavá, co na váš velmi zajímavý a trošku šokující příspěvěk o redukci vícečetného těhotenství poví Zdenka, jinak vášnivá odpůrkyně potratů. Zřejmě však jí vaše téma vzalo dech, neboť ani po třech měsících nenapsala nic.
Nechám "rytí" do jiných a sdělím vám jen svou zprostředkovanou zkušenost s touto problematikou. Moje bývalá spolužačka 2x samovolně potratila dvojčata. Při třetím těhotenství přistoupili k redukci, přesto nedonosila ani to jedno. Ze 4. těhotenství má konečně jedno dítě, holčičku narozenou v 7. měsíci a pracně vypiplanou, která stejně není 100% zdráva.
Po těch zkušenostech, které má za sebou, už nechce o těhotenství ani slyšet (přišla vlastně o 7 dětí !!!!). Říká - kdyby náhodou něco, půjdu na potrat hned, než zase ty nervy, jestli to vyjde nebo ne a kolik jich vlastně bude. To je téma, které když spolu rozebíráme, mrazí mě.
Ať vám to dopadne lépe.