Myslím, že autorku článku chápu. Svého prvního syna jsem kojila pouhé tři měsíce. Osvěta žádná a já se až příliš pozdě dozvěděla, že ve třech měsících se mění potřeba dítěte a je hladovější. Je nutné toto období přestát. U druhého synka jsem to přestála. Byl plně kojený skoro do roku. Nic jiného nechtěl. Celkem byl kojený do dvou let a třech měsíců.
Jak jsem si připadala? V porodnici se se mnou nikdo v tomto směru nebavil - máte přece druhé dítě, tak víte jak na to. Ze začátku to bylo příjemné. Skutečně převážil příjmený pocit, že se nemusím starat o speciální stravu pro své miminko. V roce ze mne začínala být samoobsluha. To začalo trpět mé ženství. Po dvou letech mi kojení bylo i nepříjemné. Kojila jsem všude (asi jako každá maminka), vždy, když si synáček vyhrnul mé triko. O blůzkách se nedalo hovořit. Oblečení muselo být nemačkavé. Žádná parádnice jsem nebyla.
Nemyslím si, že by pisatelka zavrhovala kojení, myslím, že by přivítala citlivější přístup. Na prsa mi žádná sestra nesahala, ale vím, že by mi to bylo velmi nepříjemné. Prsa velká, že těsná trička také nepřicházela v úvahu...
Myslím si, že kojení je jistě velmi zdravé, je i příjemné, když miminko je malé, ale když se po vás sápe dvouleté sluníčko, začíná to být nepříjemné. Můj názor je - kojit, ale kolem roku přestat. Tím neuškodíte ani děťátku, ale ani Vašemu ženství!