Ač nejsem maminka, odvažuji se rovněž přispět.
Porodnici na Bulovce jsme si vybrali po důkladné rozvaze s doporučením známých i neznámých rodiček. Předporodní kurzy byly celkem ucházející a uznání ženy CAPuschopnou slibovalo příjemný porod.
Přijeli jsme tam před ránem a CAP - no prostě úžasné. Naprostá svoboda a soukromí, usměvavá sestřička vždy k ruce, příjemné prostředí ...
Úplnou pohodu pokazil jen první monitoring za přítomnosti dosti necitlivé paní doktorky, která se starala jen o to, jak co nejrychleji vyplnit dotazník rodičky. Děťátko se během monitoringu však jaksi neprobralo a tak za dvě hodiny se vše opakovalo, tentokráte však již v příjemné atmosféře CAPu a bez oné doktorky.
Idylka však trvala jen do té doby, dokud nedošlo k náhlému poklesu tepu děťátka. Následovala rychlá akce. Chodit - tep se na chvíli upravil. Zrychlený přesun na sál.
Monitoring na sále ukazuje zlepšení stavu. Divoká doktorka však započíná své dílo. Žena vůbec neví co se děje, pokyny jsou dosti zmatené. (Všichni kolem se snažíme co nejlépe pomoct.) Porodní cesty jsou však naštěstí už skoro otevřené, proto po dvou třech zatlačeních poměrně malá Kačenka vyklouzne ven.
Ufff! Kačenka pobekává, je vpořádku. A co má žena??? Doktorka se začíná zajímat o čas. Je vidět (ale dokonce i slyšet), že potřebuje co nejdříve odejít. Vyzařuje z ní jediná myšlenka: "Tak to bychom měli a těď, kde je ta zatracená placenta?" Než se stačím vrátit od vážení Kačenky už mačká ženě na břicho, ta trpí jako u druhého porodu.
(Zde je dobré připomenout co píše literatura: "Počká se nejméně hodinu dokud placenta samovolně bez bolesti nevyjde ven.").
Poté chytne vykukující placentu a doslova jí "vyždímává" jako kus hadru ven. Já ani žena neprotestujeme, třeba je to tak opravdu v pořádku. Konečně je placenta venku. Doktorka praví, teď jeden dva stehy a bude to. Poté chvatně odbíhá.
Přichází pan doktor - příjemný, jako ostatně naprostá většina personálu Bulovky. Pečlivě šije. Děložní čípek, pochvu, kůži, celkem asi dvacet stehů. "Je to vůbec možné?", opět zapochybujeme.
Kačenka je v pořádku, stehy se hojí, na nepříjemný zážitek v milé společnosti sestřiček šestinedělí pomalu zapomínáme.
Konečně dlouho očekávaný příchod domů! Žena však dostává vysoké horečky, opět musí do nemocnice. Verdikt - něco zůstalo v děloze - je třeba ji vyčistit. Operace proběhne po narkózou a v hlavě se opět vybavuje přízrak doktorky na porodním sále.
Pořád se uklidňuju, snad nebudou komplikace, snad nebudou následky, snad všechno nakonec dobře dopadne.
Proč musíme mít takovou smůlu, když všichni ostatní na Bulovce, jak se zdá, jsou tak fajn???
Jestli budem příště rodit v Praze, tak určitě na Bulovce. Jenom tu doktorku už radši nechci nikdy potkat.