Ach jo, vůbec nevím co mám dělat. Je mi akorát smutno, protože mě za 1. mrzí, že moje dítě je tak problémové a obtěžuje okolí, za 2. nevím jak mu mám pomoc. Určitě pomoc potřebuje, protože se tak nechová pro nic za nic. Nevím kde je míra kdy to mám ještě tolerovat a kdy už tu únosnou mez překročil. V rámci možností se mu věnuji, ale moc času teď nemám, mazlím se s ním a říkám mu, že ho mám moc ráda. Na druhou stranu jsem z toho jeho chování moc unavená a kolikrát nechci nic jinýho než aby mi dal pokoj a nechal mě chviku v klidu - pak si to vyčítám a motám se stále dokola v začarovaném kruhu :´o(

A fakt je, že máma mi to psát nemusela, protože jsem z toho od rána smutná. Nejraději bych pro něj dojela - když je tam tak obtěžuje.