Martinko,
teď na to kašli, užívej si Honzíka!

Podle mě platí jen jedno jediný a to důslednost. Řev nepomůže, vztekání nepomůže, určit mantinely a za ty nesmí.. U Kuby to vidím úplně ukázkově. Když toho mám nad hlavu a radši ustoupím (třeba jen proto, než poslouchat hodinový řev) - tak se mi to pokaždý velice rychle vymstí.. Jak vidí, že mu vztek a řev atd. k něčemu je (i když třeba jen k tomu, že budí pozornost) - tak se můžu těšit, že si ho užijeme až až. Když hned odejdu a nechám ho, vydržím neustoupit a důsledně trvám na tom, co řeknu - tak je za pár dní jak zlatíčko..
Taky teď zkouší, zlobí, vzteká se, mlátí věcma - vyloženě chodí a kouká co by vyvedl :-)) Vím, že na něj nemám křičet, že pár na zadek je k ničemu - ale nervy mi ujíždí.. A vím, že když to vydržím, tak je za pár dní zase hodný zlatíčko... Jenže kde tu svatou trpělivost pořád brát, že??!! :-))
Pevný nervy všem, u kterých propukla "tříletá puberta", ta opravdická bude určitě horší.. že, Ivčo?