Chtěla bych jenom vyjádřit upřimný obdiv nad odvahou vyslovit tolik námitek vůči kojení a zacházení s kojícími maminkami. Já jsem byla a pořád jsem velkou zastánkyní kojení, nejenom proto, že moje holčička krásně prospívá (váží skoro 9 kilo v půl roce, narodila se 4-kilová), ale i proto, že mám to štěstí a těhotenství a ani stále trvající kojení na mně nezanechalo žádnou stopu. V kojení vidím velmi pohodlný a opravdu levný způsob krmení, nemluvě o zdravotním hledisku pro dítě a estetická stránka mně moc netrápí, protože žádný problém z tohto hlediska nemám, jenom si vyměňuju polštářky do podprsenky. Anička sice musí všude se mnou, nebo spíš já nemůžu všude s ní, ale to mi zatím taky nepřekáží. Myslím ale, že je skutečně nejdůležitejší aby maminka byla v pohodě. Taky jsem se bála, že hrozně moc přiberu, že budu na břichu a na prsou samá jizva, že budu mít prsa po kolena a budu věčně nevyspalá a uštvaná máma s mastnejma vlasama a kruhama pod očima, trojitou bradou a velkým zadkem. Tyto hrůzy mě budily za nocí mého těhotenství. Nic z toho se naštěstí nevyplnilo a tak jsem spokojená, hlavně proto, že příroda byla ke mně milosrdná, bůh ji za to zaplať. Ale pokud nemá každý takéto štěstí, měl by se opravdu řídit podle svých pocitů. Být nervózní, vystresovaná máma, ječící na tatínka, posléze na dítě, které ještě chudinka nic nechápe a takto mu připravovat domov, kde se nebude cítit doma, to bych radši obětovala kojení, za cenu klidného prostředí.
ALE, na druhé straně, není všechno tak růžové jak se zdá. Také jsem první měsíc kojila se slzami v očích s kloboučkama na bradavkách, protože technika-netechnika, holt, když je tak jemná tkáň několikrát denně broušená, tak po třech dnech skoro teče krev. Druhý týden po porodu, už sice v džínách, ale ještě celá ubolená a unavená jsem klusala, nebo spíš se dobelhala, k doktorovi se zánětem v prsu a horečkou a později i toho mlíčka najednou nebylo dost, ale dítě všechno jiné zuřivě odmítalo, tak jsme kojili každou hodinu ve dne v noci.....
Čili suma sumárum, pokud můžu skromně radit, myslím, že opravdu stojí za to zkusit i něco vydržet, ale pokud má kojení přinášet více zla než dobra, tak je výběr jasný. Já doufám, že do roka úspěšně odstavím, abychom z toho ani jedna neměla psychickou ujmu.
Přeju hodně hezkých dnů s našima mazlíčkama.

Henri