Určitě to tvoje chyba nebyla,děti se nedají uhlídat ani kdyby člověk nevím jak chtěl.Byla to sice trpká zkušenost do života,ale bylo to taky ponaučení.Chce to hlavně zapomenout i když to jde těžko.Náš syn si 2 letech zlomil ruku v zápěstí.A to jsem prosím stála u něho.Sedal si na jídelní židli a než si našel místo,spadl z ní.Dopadl na dlaň a zlomil si zápěstí a já ho nestačila zachytit.Byl to prostě mžik a on byl na zemi.3 týdny měl sádru až k rameni.Cizí lidi(víceméně)důchodkyně v obchodě se na mně koukali tim stylem,že já jsem krkavčí matka,protože já jsem mu tu ruku zlomila.No prostě hrůza.Můj bratranec si jako malý kluk nacpal kovovou kuličku do nosu,jeho rodiče seděli vedle něho a nevšimli si to.Kulička nešla ven a on se začal dusit.Nakonec se jim ji povedlo dostat ven,ale nevím jak.
Já však mám historku kterou jsem opravdu zavinila já,byla to vysloveně moje chyba,měla jsem a mám pořád výčitky svědomí,že jsem mému synovi mohla hodně ublížit.Snažím se na to zapomenout,docela to jde,ale pak mi to syn jednou za rok připomene a je to zase zpátky.Co jsem ale udělala to raději psát nebudu.Měj se hezky.