Myslím, že i my při všem neštěstí, co se stalo s jeho narozením( hlavně teda našim), máme štěstí, že ho máme. člověk si pak váží zdraví a jeden druhého a ono to zas není tak strašný, jak si někdo může představovat. Zvykneš si a pak zjistíš, že tě takovej člověk strašně obohacuje. Ale nejhorší je na tom asi právě to, zvyknout si...já teda neměla na co, protože bráška je nejstarší a tím pádem mi od narození připadalo úplně normální ho mít doma. Ale cizí lidé dokáží být zlý...někdy si to ani neuvědomují, stačí ,,koukat s otevřenou pusou,, (i když myslím, že už je to v dnešní době trošku lepší,zapracovala osvěta a lidi jsou k postiženým vstřícnější)..ale i tak bych si postižené miminko nenechala, kdybych měla možnost se rozhodnout. Asi si protiřečím...ale prostě píšu to, co cítím. Včera jsem se dozvěděla výsledek triplle testu a mimčo by mělo být v pořádku. Ale na tu amniocentézu stejně půjdu, pro klid sebe, miminka i celé rodiny.