Dcera dlouho bojovala s hláskou ř. Cvičit ji moc nebavilo. I když ji paní logopedka chválila, taktéž nepoužívala ř při běžné řeči. Vůbec jí nevadilo, že ř vyslovuje špatně. Věděla, kde je ř a všichni ji rozuměli, tak proč se namáhat. Dlouho jsem hledala tu správnou motivaci, až jsem jí slíbila nastřelení naušnic, až bude správně vyslovovat ř. A do týdne ř vyslovovala všude. Známá namotivovala dceru (taktéž dlouhodobě vzdorující snahám rodičů i logopedky o nápravu hlásky r) koupí porcelánového beránka, až si o něj řekne správně, tedy: pRosím, kup mi beRánka. Podle mě je opravdu klíčová motivace. Zvlášť u drobných vad řeči podle mě nemá dítě potřebu něco nudně furt dokola trénovat, protože ho vada nijak neomezuje.
Předchozí