Milá Věro,

díky za přáníčko - doufám, že miminko bude zdravé a krásné.
A taky klepu na dřevo tu tchýni, protože si velmi uvědomuji jaké mám štěstí!A vím, že je to spíše výjjimka...

Co se týče společného bydlení, tak určitě souhlasím s tím, že by si to měli partneři nejdříve vyzkoušet a pak se teprve brát.(To my jsme si taky nejdříve vyzkoušeli.)Ale to nemá nic společného s vyřešenou bytovou situací.
Také si dovoluji z pohledu svých 22 let oponovat s tou narážkou na věk, protože ten už vůbec nehraje roli.(Miminko se ještě stihne narodit před mými 23 narozeninami)
Znám lidi, kteří jsou v 16 dospělí a pak taky ty, kteří nedospějou ani ve 40.
Myslím, že každý nejlépe cítí na co je a není zralý!
Já ač mladá si troufám tvrdit, že je právě ten "můj čas". Právě před rokem jsem cítila, že je čas se vdát a právě teď cítím, že je čas mít miminko.
Můj manžel je ze všech mých partnerů (tedy ne že by jich bylo nějak moc) nejmladší a to výrazně a přece je z nich nejdospělejší...takže tohle je asi spíš vnitřní cítění každého a tudíž bych věk nechala stranou!

Každopádně ovšem souhlasím, že vztah by měl k sňatku "dozrát" a měl by být opravdu pevný a Ti dva by se měli znát i bez růžových brýlí!

Tak přeji všem krásná manželství, hodné tchýně a vůbec krásné životy!

Petra