Začetla jsem se do článku i všech názorů.Nikdy jsem o potratu neuvažovala,protože jsem se do této situace nikdy nedostala.Moje dcera je chtěné a plánované dítě,přesto,že mi bylo v den porodu 21 let.
Dnes je dceři 5 let a my jsme se s přítelem dohodli,že další dítě už mít nebudeme.
Čtení článku a příspěvků mne nutí přemýšlet nad tím,co asi prožívají ženy,které nosí těžce postižené dítě a obdivuji ty ženy,které se je rozhodnou donosit,porodit a pečovat o ně,skládám hlubokou poklonu a všem držím palečky.
Potrat,nebo ženy,které ho musely nebo chtěly,neodsuzuji.
Interupci bych podstoupila pouze v případě,že bych věděla,že mé dítě bude opravdu těžce postižené nebo v případě znásilnění s následkem otěhotnění.
Výraz "nechtěné dítě" v mém případě neuznávám.Pokud dítě nechci,existuje v dnešní době spousta druhů antikoncepce.Vím,že někdo namítne,že nic není stoprocentní.Ale když se rozhodnu dítě nemít,tak ho mít nebudu,i kdybych měla mít nitroděložní tělísko a partner měl používat kondom,to obojí myslím zároveň.
Odsuzuji ty ženy,které omylem splodí dítě a pak se rozhodnou,že se jim to prostě nehodí.
Domnívám se,že sexuální výchova probíhá již na základních školách a jen málokterá mladá žena dnes o antikoncepci nidky neslyšela,nebo se mýlím?
Ano,mají právo se rozhodnout o potratu,ale ony mají také právo se rozhodnout,zda otěhotnět,či ne.