Jen směle do toho, mám podobnou zkušenost i podobný vztah s otcem svého syna. Vždycky se mi osvědčilo synovi všechno po pravdě říct, samozřejmě tak, aby jeho hlavinka všechno pochopila. Narážím jen v jedné věci - můj přítel je velice přísný k dětem (i k tomu vlastnímu), na což můj syn není zvyklý. Přiznávám - vždycky jsem měla výčitky, že jsem syna "připravila" o otce a tím jsem ho jaksi nechtěně rozmazlovala. Snažím se neupřednostňovat ani jednoho z mých "mužských", pokud se mi něco nelíbí na chování přítele k mému synovi, řeknu mu to v klidu, tak, aby o tom syn nevěděl. Ale v každém případě respektuji jeho rozhodnutí. Pokud mu např. zakáže dívat se na něco v televizi, nepovolím, i když si v duchu říkám, že je to třeba zbytečné. Prostě si syn musí být vědom, že ačkoli to není jeho táta, žije s námi, stará se o nás a je třeba ho respektovat. Počítejte samozřejmě s počátečními problémy - dítě bude určitě žárlit, takže je na místě mu dávat snad ještě více najevo, že ho máte nejraději na světě, ale musí si být vědom, že máte také právo na svůj život - tedy můžete mít ráda i někoho jiného. Určitě není dobré obětovat své osobní štěstí pro dítě - jednou byste mohla litovat. Dítě dospěje, založí vlastní rodinu, odejde z domova a vy zůstanete sama ve věku, kdy už jen těžko budete hledat životního partnera a možná na to už ani nebudete mít sílu.