Absolvovala jsem císařský řez v jihlavské nemocnici koncem června.Šlo o plánovanou operaci.Rozhodně není na místě strach z epidurální anestezie,její aplikace bolí asi jako vpich do žíly při odběru krve-jsem velká posera a měla jsem strach,že se budu cukat a ještě si tím ublížím,ale byla to pohoda.Za chviličku po napíchnutí páteřního kanálu mě začaly hřát nohy a nastoupili šikovní hoši se skalpelem,před obličej jsem dostala závěs,abych byla ušetřena pohledu na vlastní útroby.Asi za pět minut(přibližně,vnímání času jsem určitě měla zkreslené)byla miminka na světě.Dalších asi 45 minut trvá odstranění placenty(cítila jsem mírně nepříjemné tahaní) a šití.Nejhorší pro mě byl pocit,že nemůžu dýchat,měla jsem znecitlivělou i dolní část hrudníku.Den operace je ještě docela pohodový,12 hodin se nesmí vstávat a infuze s analgetiky člověka docela příjemně naladí.Trošku peklo nastalo druhý den,když jsem se chtěla posadit.Nebojte se a řekněte si sestřičce o injekci na bolest,já si hrála na drsňáka a zbytečně jsem trpěla.Velice nepříjemné je i první močení po vyndání cévky(taky druhý den),naopak její zavedení,ze kterého jsem měla taky strach,nebolelo vůbec.Určitě vás zajímají všechny detaily-takže ještě se připravte na to,že až vám dá sestřička s úsměvem a se slovy „aby se vám zavinula děloha“ injekci,budete mít po půl hodině nutkání zavinout sestřičku do koberce a hodit jí z okna.Zkrátka první tři dny nejsou procházka růžovou zahradou,za týden je lépe a za čtrnáct dní na to ošklivé zapomenete.
Všichni lékaři i sestřičky byli úžasní,pokud bych měla rodit znovu,tak určitě v Jihlavě.Určitě jsem na spoustu věcí zapomněla,klidně se ještě ptejte,budu sledovat diskuzi a ráda odpovím