Já jsme rozhodně pro společné rodinné mluvení u večeře a nechápu lidi, kteří se kvůli úspoře místa v bytě či kuchyni vzdávají jídleního stolu a pak jedí každý v jiném rohu a v jinou dobu. U mých rodičů jsme měli mali stůl jen se třemi židelmi, ačkoli jsme byli čtyři, takže to také nebylo no. Naši vždycky celé nedělní dopoeldne mnoho hodin vařili a paks e to potichu za deset minut snědlo. Tak to tedy ne. My jíme dlouho, právě kvůli mluvení, zvláště sobotní snídani, to už je spíše brunch. Naše děti se to asi také naučí, zatím jsou jim dva a čtyři a jsou to spíše to rozlité čaje:-( a batoletem vzteky hozené kůrky od chleba:-( Povídáme si i jindy, cestou do školky, doma při práci atd., zároveň se ale snažíme děti naučit, že jsou okamžiky, kdy se na rodiče nemluví.