tohle s maminkou taky praktikujeme :) a funguje to, popovidame si na neutralni pude a jsme jako dve kamaradky na kaficku...a to podotykam, ze ma maminka byla (vlastne oba rodice) pomerne autoritativnimi vychovateli, takze "detmi" jsme obcas take...ouvej, nekdy to boli...
Libila se mi ta pasaz, kde autorka mluvi o tom, ze deti babicky potrebuji a jsou nekriticke...maminka obcas vzpomene, jak jsem byla mala (skolkovy vek) a ma babicka byla tehdy jiz dost nemocna a delalo ji potiz sejit i schodiste, kdyz se mnou sla na zahradu...a ja si pry vzdycky sedla na posledni schudek a bez sebemensiho naznaku netrpelivosti jsem pockala, az me dozene...bohuzel, zemrela, nez jsem sla poprve do skoly...