Martinko, chtělo by se smát, ale asi to nemáš moc lehký, co? Zrovna včera jsem si četla v jedné chytré knížce (Nejšťastnější batole v okolí), že nový sourozenec je pro toho staršího opravdu tvrdý oříšek.Je to, jakoby si muž přivedl novou ženu a chtěl po nás, abychom ji měly rády:-) Jsou tam nějaké rady před narozením i po narození mimča, kdybys chtěla, písnu ti to do mailu. Otázka je, jestli jsou ty rady k něčemu...

K té tříleté prohlídce, já měla za to, že budou zkoušet právě tyhle dovednosti:o) Nechci se chvástat, ale náš Tomáš je v tomhle poměrně šikovný. Barvy zná, ví jak se jmenuje a kde bydlí (trénujeme pro případ ztracení se, i když si myslím, že v té chvíli by z něj nikdo nic nedostal), zná pravou a levou ruku,zná některá písmenka, počítá do 13, rozezná číslice do 10 a už mluví obstojně s R i Ř (to je práce dědečka). Na to, že do dvou a půl roku skoro nemluvil, to přišlo rychle. Taky celkem pěkně zpívá, hudbu miluje. Nicméně má zase jiné nedostatky - nechce chodit sám na záchod ani čůrat, oblékání nesnáší, je bázlivý a hrozný stydlín (však jste viděly v Hartmanicích). O malování se nám může jen zdát, přála jsem si, aby zdědil talent po druhém dědovi, ale zatím to tak nevypadá:o)
No, jsem na něj pyšná, ale nemyslím si, že bych doma měla bůhvíjak geniální dítě:-) Pochopila jsem, že chvíli jsme v něčem napřed a chvíli zase pozadu, tak to s dětma chodí, proto nic nelámu přes koleno.