Ahoj Ivano i ostatni,
radu pro tebe nemam, ale dobre poznam, to co pises. Mam dve deti. Holcicka se narodila pred tremi mesici. Kdyz manzel rekl tchyni, ze mame holcicku, tak prohlasila, ze chtela radeji kluka !!! Od te doby ji videla jednou, kdyz jsme je pozvali a jednou letmo v metru nakoukla do kocaru. Kdyz jsem byla tehotna jedinkrat se nezeptala jak mi je. A ted jedinkrat nezavolala, co mala. U kluka 3,5 to bylo uplne stejne. Az do roka tezky nezajem. Od jeho roka, kdyz jsem ho vypiplala, tak se teprve zacali trosku zajimat. Cim byl kluk vic fajn a byla s nim legrace, tim oni z nej byli nadsenejsi, ale bohuzel zarovne nesoudnejsi. Slovo rozmazlovani vnoucate je proti tomu chabi odvar. To co oni s nim delaji, to je sila. Napr. Uz jako maleho byli schopni ho nechat pul dne sedet u videa pohadek a cpat ho bonbonama, sladkym a napajet ho preslazenyma vecma. O ostatnich vecech ani nemluvim. Proste ho na rukach nosi. Uzavrela jsem to tak, jak se pise v clanku. Co oci nevidi, to srdce neboli. Kdyz jsem ale u toho, tak se snazim to mit ve vlastni rezii. To je ale problem. Nejen, ze me naprosto nerespektuji, ale lzou. Za zady davaji synouvi pamlsky a pak mi tvrdi, ze pry nic nemel a podobne. Nicmene tchan, jezdi za synem, hraje si s nim... vsechno dela dobrovolne, podotykam. Zadala jsem ho o pomoc asi trikrat za celou dobu. Vzdycky mu tu udelam obed, popovidam s nim a on si pohraje se synem. Vsechno co prinese mu bud zaplatim a nebo se o to snazim. Jake bylo me prekvapeni, kdyz predminuly tyden tchyne vycetla do telefonu manzelovi, co "vsechno pry oni pro nas delaji a ze tchan k nam jezdi a boli ho nohy..." "a ze mi ani..." Takze to me docela dostalo. Jen kdyz si vzpomenu, jak tu padam na hubu s dvouma detma a ze to vzdycky neni jednoduche. Nicmene, ja sla do deti s tim, ze vlastni mamku nemam a tak se musim spolehnout sama na sebe a necekala jsem nejake hlidani a pomahani. Samozrejme kdyby bylo, tak bych byla moc rada. Takze vlastne bych jim i nezajem nemela za zle, kdyby ovsem jsem se na druhe strane nedoslechla takovhele veci. Zaver jsem z toho udelala takovej, ze jsem omezila naprosto styk s nimi a to uz davno, co prinesou, tak uhradim, za vse podekuju, pokud si nechteji vzit penize, a do budoucna je jak to vidim nebudu vubec o nic zadat. Pro syna se snazim, aby mel dedu a babicku, takze pokud oni projevi zajem, tak nejsem proti.