Milá Marie,možná máš pocit,že dříve všelijakých dys- vad nebylo-to máš nejspíš pravdu.Když mělo dítě ve škole problémy,bylo zkrátka blbé a hotovka.Jenomže to se právě mísí hrušky s jablky.Blbý ve smyslu nedostatku IQ je něco úplně jiného než blbý s nějakou tou dys- vadou.V současné době se dají tyhlety poruchy diagnostikovat a proto jich přibylo-zkrátka se o nich ví.Nejde jen o to zaškatulkovat problém,ale snažit se ho řešit.Divila by ses,jak u dětí s dys- vadou selhává běžná rutina učení.Když dítěti,které tenhle problém nemá,ve škole něco nejde,většinou stačí si na to "sednout",několikrát zopakovat,procvičit a je to v pohodě.To s dys- dítětem nejde.Máte pocit,že mluvíte se slepcem o barvách,chybí soustředění a odezva veškerá žádná.Proto byla vytvořená metodika nápravy a je to něco úplně jiného,než člověk,zvyklý obvyklému stylu učení,čeká.
Sama jsem dlouho nevěděla v čem je chyba.Takové dítě zoufale maluje písmenka,případně strašlivě koktá při čtění a člověku tak připadá,že se zkrátka málo snaží a že intenzivním tréninkem dosáhnete zázraku.Když to nejde,dojdete k názoru,že je dítě blbé.A pak zajdete k osvícené psycholožce,která dítě vyšetří před vašima očima.A vy vidíte,jak při IQ testu dítě lehce a rychle zatrhává správné odpovědi,přitom stačí vést řeči s psycholožkou a ještě stačí koukat z okna.Pak jí podrobně zodpoví dotaz,co dělat v případě nějakého zádrhelu,takže nabudete dojmu,že nemáte vlastně v ordinaci co dělat.Jenomže pak dojde na specializované dovednosti a z dítěte je troska.Co za slovo je k-o-z-a ,vyhláskuje psycholožka.Nic,dítě neví.Nespojí si hlásky v písmena.Ten kontrast je obrovský.A vy vidíte-dítě má problém.Není hloupé ani líné.Jeho schopnost syntézy a analýzy slov je výrazně snížená.V současné době,kdy znalost čtení a psaní je naprostou nutností,musí se těmto dětem pomoci.Oni se to musí naučit jinými drahami a využívat různé kompensační mechanismy.Stejně tak je tomu i s dyskalkulií apod.