Je mi to mooc líto, že se ti něco takového přihodilo, ale rozhodla jsi se správně.Jakkoli postižené dítě to na světě nemá jednoduché ať si říká kdo chce co chce.Okolí je smutné, někdy tu tíhu starostí o tak nemocné mimi neunese, a vždycky to odnese to malé nemocné. Ber to tak - dřív když se nemocné mimi narodilo, dlouho nežilo, příroda je chytrá buď nedovolí takovému mimi se narodit, nebo ho nenechá dlouho žít, a já jsem se se strátou blízké duše vyrovnala tak, že jsem si řekla: tak to mělo být, teď je mu líp a nic už s tím nedá dělat.A ačkoliv nejsem věřící, říkám si, že určitě tam je nahoře, dívá se na nás a když se muj 3 měsíční chlapeček ze sna usmívá - říkám si že si spolu ve snu hrajou, že mi na něj dává pozor a chrání ho. Nezabila jsi své miminko, jen si pro něho udělala to nejlepší co si mohla, aby se netrápilo. Je z něj andělíček, který chrání tvého zdravého synka, věř mi že něco jako andělé existuje, ale to je zas na jiné povídání. Nesmutni, život jde dál, a tvé děti si zaslouží mít veselou mamku. Ahoj a drž se, život je krátký na všechna trápení.