Honorko,napsala jsi to tak nějak i za mě.Když jsem o něco výše četla názory,že to postižení "by nebylo tak hrozné",že "nebylo potřeba.....",taky si říkám,že jsou autorky docela neempatické a netaktní.Autorce článku přeju,aby se brzo sebrala,má dvě děti,které ji potřebují.Její rozhodnutí bylo správné,rozhodla bych se stejně.Mám v okruhu blízkých přátel rodinu s jedním zdravým a jedním postiženým dítětem a věřte že opravdu nemají jednoduchý život. Vidím značná omezení jakýchkoliv aktivit toho zdravého dítěte,vidím opravdu velmi utrápenou,rezignovanou mamku,tátu který "utíká" do práce a kamkoliv z domova...Nechť nesoudí nikdo,kdo se s něčím podobným osobně nesetkal.