Ahoj,s autorkou článku soucítím a úplně chápu její pocity, možná právě proto, že jsem něco podobného SKORO zažila. Říkám "skoro", protože to, co jsem prodělala já, bylo doporučení lékaře jít na odběr plodovky, že prý mi předchozí testy dopadly blbě (do té doby jsem 4 měsíce a kousek prožívala bezproblémové šťastné těhotenství), samotný odběr a tři týdny strachu, že o své děťátko přijdu (navíc se zrovna blížily Vánoce). Strach byl obrovskej, byť naše dítko bylo neplánované, ale zato vřele očekávané,ale byla jsem si jistá, že bych šla na přerušení, pokud by naše holčinka byla postižená.Obdivuji rodiče,kteří chtějí své dítě, ačkoliv vědí, že je nemocné, a pak mají dostatek síly na to ho s láskou a vírou vychovávat,já bych to (asi) nedokázala. Na druhou stranu nechápu ty maminky, které mají jít na odběr, nejdou a pak porodí postižené dítě. Nevím,zda je to fér....
AUTORCE článku chci ještě říct: naše holčička je zdravá a krásná a taky plánujeme druhé. Každému se to mluví, kdo neprožil vaše utrpení, ale vězte, a v tom se asi všichni shodneme, není nic důležitějšího, než zdravé dítě a vy máte dvě!!!Buďte hodně šťastná, nebojte, čas vše zahojí... Hanka