Ne, já bych nespáchal sebevraždu, kdyby na mě byl někdo zlý.
Obdivuju Vašeho manžela i synovce, jak se dokázali s tím, co je postihlo, vyrovnat. Nicméně si stejně myslím, že pokud je možné tomu zabránit, nemáme na svět přivádět děti s postižením.
Skutečně ne - on život je i tak dost krutý. A začít ho hned od začátku se špatnými kartami...ne, nechtěl bych to.
Na Titaniku byli všichni zdraví...to je pravda. A asi byli i do doby potopení lodi šťastní.
Nezdá se Vám, že mluvíme oba o něčem jiném? Vy o postižení synovce, které se zřejmě předpokládat nedalo a manželovi, který měl být na vozíku, ale není.
Já o tom, že když matka zjistí, že její dítě bude mít těžkou vadu, měla by myslet i na to, zda se s tím dokáže vyrovnat TO DÍTĚ, nejen ona.