Zdravím všechny.
Dano, Vladane, říkate, že myslíte hlavně na to dítě, aby nebylo v budoucnu nešťastné.
Ale ono nemusí být. Jistě, nekteří lidé jsou zlí a řeknou lecos a dokážou ublížit, když je někdo "jiný"..
Mám sama zdravotný problém, tak to vím. Měla jsem pochybnosti, jestli si najdu partnera, kterému nebudou moje problémy vadit... ale nikdy mě nenapadlo přemýšlet, že bych raději "nebyla". Řekla jsem si, že když se nevdám, tak mi asi občas bude líto, že nemám rodinu a děti, ale můžu se věnovat práci, studiu, kamarádům... je spousta lidí, kteří žijí sami ne kvůli zdravotnímu postižení, ale prostě proto, že se tak rozhodli...
A lidi, kteří hledají partnery nebo kamarády podle dokonalého vzhledu a zdraví... co jsou to za lidi? Přece nebudu stát o někoho tak povrchního, komu záleží jenom na tom jak člověk vypadá... Jistě, že tyto argumenty nezafungují na sto procent a občas srdíčko zabolí, když potkáš někoho, kdo se ti zdál skvělý a ukáže se, že mu takové věci vadí. Zabolí to, ale dokážeš se přes to přenést. Myslím, že hodně záleží na rodině, jak dítě vychová a co ho naučí, jakou mu dá sebedůvěru a jak mu pomůže... To je z té psychické stránky... Nějaké "možná to dítě bude nešťastné" není důvodem k zabití.
A co se týče té fyzické: ano, je možné, že bude s tím postižením žít. Dá se to. Ale jak můžete vědět, že za 15 let, až ten drobeček půjde do puberty nepokročí lékařska věda natolik, že jeho problém výrazně omezí, zlehčí? Mně se to stalo a dnes mám život mnohem lehčí než před dvaceti lety - díky všem lékařům a výzkumníkům... Jsem šťastně vdaná, mám zdravou holčičku a teď čekám chlapečka.