Vladane,
nikdo z nás neví, jak to dooprady je, ale nemyslím si, že by se dítě, jehož existence je ukončena v děloze objevilo "na druhý pokus" v děloze - s tím správným tělem jako tatáž bytost co předtím. Myslím, že tady něco jako "nanečisto" nefunguje. Pokud jsi to myslel takhle. Kdoví jak to všechno je... Jinak sama pro sebe mám nastavenou takovou hranici, že považuju za únosné ukončit těhotenství, kde je jasné, že dítě bude po porodu potřebovat trvalou život udržující péči bez naděje na podstatné zlepšení nebo jeho doba přežití bude okolo několika měsíců či málo let. Což asi přesně vidím jako popisovaný případ věřící (nic proti věřícím!!) rodiny, kdy matka vědomě donosila dítě,které nemělo šanci o dlouho přežít porod. Taky bych možná, už trochu s výhradou, rozlišovala jestli se jedná o první dítě, protože pak je omezena možnost matky mít další třeba zdravé děti (pro nutnost neustálé náročné péče o postižené dítě) čemuž si myslím, že by příroda asi moc nechtěla a nebo zda jde o další dítě v rodině s již trochu odrostlejšími dětmi a je zde třeba i více možností se o takové dítě postarat.

Možná mě za chvíli přejde sranda, protože se může stát , že budu řešit to samé. Je mi 35 a začínáme se pokoušet o druhé dítě.