Mluvíš mi z duše. Také máme dvojčata (zatím tedy hodně malá, batolátka) a 1. babička bydlí na druhé straně republiky, takže ačkoli má o děti zájem, tak se k nám moc často nedostane. Ta druhá sice bydlí kousek od nás (30 km a 5 km od nás mají chalupu), ale zájem má jen o svou zahradu a na děti spíš kašle. Takže jsme na tom s mužem tak, jak píšeš - na vše sami. Ze začátku to byl tedy hodně velký záhul a nerada na to vzpomínám, ale teď už je to o dost lepší. Jsem vděčná alespoň svojí sestře, že nám občas pohlídá děti a můžeme si s mužem 2-3x za rok někam vyrazit. Ale své děti miluju a aspoň mám jejich výchovu plně pod kontrolou. Měj se hezky a vaše 2 zlatíčka taky.