Milý Vladane,
já nikoho neodsuzuji, rozhodne-li se v případě závažného nálezu v prenatální diagnostice k ukončení těhotenství.
Ale zároveň fandím těm, kteří se tak nerozhodnou...
Jistě záleží na tom, o jak závažný stupeň postižení se jedná.... u vad neslučitelných se životem či natolik závažných, že by se jednalo o zcela dementní ležící dítě neschopné ničeho bych se asi ve svém případě také k interupci přiklonila.
Ale u takových vad, kdy je možné vést normální život - byŤ "stigmatizovaný", či kde je možná korekce - rozštěpy obličeje, někeré chromozomální odchylky či mutace - bych se ve svém vlastním případě rozhodla dítě ponechat.... nazýváte to sobectví....ale já ve své rodině mám slepé dítě, mám manžela s pomalu progredující myopatií, mám člena s lehkou mentální retardací a sama mám rozštěpovou vadu a vím, že bych neměnila svůj život ani za nic... vím, že žiji spokojený život a vím, že ho žijí i mnozí další lidé s postižením...
Já fandím těm, kteří se dokáží vyrovnávat s hendikepy svými i svých blízkých....
Máte-li pocit, že tělěsné či mentální postižení rovná se automaticky doživotní deprese, mýlýte se...
záleží, jak se naučíte k sobě přistupovat.
A nelíbí se mi představa, že by se moji rodiče, když by předem věděli, že se jim narodí dcera s rozštěpem, který bude vyžadovat několik plastik rozhodli za mě -
že mě "ušetří" depresí a posměchu okolí a rozhodli se pro interupci - já jsem totiž na světě ráda!
Stejně jako můj slepý synovec a stejně jako moje kamarádka s těžkou revmatoidní artritidou na vozíčku a stejně jako můj manžel, který na vozíčku možná jednou bude!
Mimochodem, eugenika tady už byla - za 2. světové války, taky tam měli představu, jak budou všichni modroocí, blonďatí, zdraví a šťastní.
Jak říkám, interupce ano či ne - toť otázka, na kterou se ještě dlouho bude hledat odpověď - a já za to nikoho neodsuzuji... ale prosím, NEGENERALIZUJTE...
Opravdu existují postižení, kteří vedou spokojené životy, a i když by chtěli být zdraví, rozhodně se dovedou radovat ze života a užívat každého dne...
S pozdravem Olga F.