Já jsem si naopak látkové pleny tak užila, že mi pak, když už byly hlavně ty papírové, chyběly! Jinak co se času týče, nic moc to nezabralo - a to jsem prala rozhodně denně, někdy i víc. Nic jsem ovšem nenamáčela, pleny házela rovnou do pračky(nic nesmrdělo) používala separační ubrousky, a prala na 90. Velmi mě bavilo roztřepávání plínek i jejich věšení, a skládání taky. Žehlila jsem jen do tří měsíců a jen tu horní plenu. Pak už nic. Vůbec mi to nepříšlo jako nějaká dřina, jak už byly děti starší, pleny mi podávaly, já je věšela na šňůry a moc ráda na to vzpomínám, hrozěn jsem sei to užili. Zpívali jsem si při tom, říkali básničky. Zajímavé je, že pokud se mi děti někdy oprudily, bylo to v papírových plenách. Asi proto, že zvlášť dcerka měla dost silné nožičky, a hlavně byli zvyklí, že jsem je každou chvíli přebalovala. Nechci nikomu křivdit, ale zdá se mi, že jeden z důsledků plen vyhazovacích je, že se někdy matky dětem málo věnují, tedy že mají málo fyzického kontaktu. Jakmile totiž v látkové plíně dítě zabrečí, první reakcí po nakojit je bylo přebalení. Teš synovec vláčí po celý dne mezi kolínky jednu a tutéž plenu, už má snad dvě kila, ale podle jeho matky škoda to vyhodit, když není pokakaná.
Jsem ráda, že jsou i lidé, co uvažujou ekologicky, protože jak vidím ty reklamy, tak se divím, jak ty generace lidí bez pampersek vlastně vůbec vyrostly. Jako by to bez nich absolutně nešlo. A ono jde, a kolikrát ani ne tak těžce. Držím palečky maminkám i stromečkům.