Škoda, že se do diskuze nezapojují víc i babičky. Vždycky je třeba vidět ty problémy z obou stran. Já jsem babička necelé dva roky, a protože jsem kdysi měla velké problémy s tchýní ( dneska si myslím, že daleko větší měla ona se mnou,), tak jsem se už před narozením vnuka hodně zamýšlela nad tím jak se chovat, aby to bylo dobře. Došla jsem k jedné hlavní zásadě a ta se mi, myslím, osvědčila. Pro dítě musí mít pravdu zásadně a vždycky máma s tátou!!! Dědečkové a babičky si můžou myslet své, můžou poradit ( ale spíš jen na požádání), ale prostě se musíme smířit s tím, že vnouče není naše dítě! je to naše velká radost, štěstí. Můžeme si spolu užít moc legrace, vzájemně si dát něco, co mezi sebou nikdo jiný než prarodiče a vnuci mít nemůžou.A vás, milé maminky, prosím, abyste byly schovívavé a nesoudily tak přísně jak o vaše dítě pečujeme, když nám ho svěříte. Aspoň taky pozná něco jiného, než je péče matky. Věřte, že i my starší máme život dítěte čím obohatit, a je toho hodně, co jim můžeme dát.