Milí zúčastnění,
četla jsem si pár Vašich příspěvků. A chtěla bych na ně nyní reagovat. Narodili jsme se tu, abychom rostli. Každý z nás má svůj plán, svůj úkol. A na cestě životem, procházíme různými zkouškami. Ty podle svých nejlepších možností a znalostí v daném okamžiku, zvládáme různě. Každý z nás se občas poohlédne zpět a přehodnotí své činy a myšlenky. Tím , jak rosteme, říkáme, že bychom řešili situaci jinak. A tak nám přijde další podobná situace,abychom se to mohli naučit jinak. A chodí tak dlouho, dokud již není aktuální (časově anebo tím, že jsme se již poučili).
O tohle se stará spravedlivý Bůh. Ten nás však nikdy neodsuzoval, netrestal,neměli jsme u něj nikdy hříchy (ty si vytvořila církev, aby přes ně mohla ovládat lidi a mít je v poslušnosti). To vše si tvoříme my sami svým myšlením. My sami sebe trestáme pocity viny...Bůh nás má rád. A protože chce,abychom vyrostli (naučili se něčemu), je k nám spravedlivý a nepřestane nás nikdy zkoušet.
Píši Vám to proto,že jsem v některých příspěvcích četla o vině, odsuzování, litování pisatelky úvodního dopisu a tím z ní tvoření chudinky. Ano, zkouška, kterou si prošla byla nelehká, získala v ní však zkušenost.Ale pouze ona sama si pohledem zpět vytvořila pocity viny. Co kdyby si řekla, že v danou chvíli se rozhodla dle svého nejlepšího svědomí? Protože život dítěti to již nevrátí,jen sama sebe trízní. Třeba právě tato duše měla zažít tuto zkušenost? Kdo z nás to nyní ví? Myslím si,že je důležité, odpoutat se energeticky od této události. Říct si, že se to stalo a jít dál. Tím se může vyhnout tomu, že se časem příliš upne na druhorozené dítě, jako "náhražku" za dítě první. Po tomto odpuštění sama sobě může začít tvořit zdravý vztah mezi na dítěte.
Máte pravdu, že děti jsou dar od Boha. A život vždy zůstane životem.
Nikdo z nás se už také nedozví, bylo-li by dítě zdravé či nemocné. Vždyť i lékaři jsou jenom lidi a mohou se zmýlit. O tom by mohla psát spousta maminek, která na lékařské doporučení ukončení života dítěte, řekla ne.
Možná si říkáte, že se mi to mluví nebo spíš píše. Ale píši o tom, kudy jsem životem šla a co jsem prožila a kam jsem nyní prozatím došla.
Také jsem zažila zkušenost, že jsem ze zdravotního hlediska dítěte podstoupila ukončení těhotenství. Říkala jsem si, že bych psychicky nezvládala starat se o postižené dítě. Nechala jsem strach a mé ego, aby mě tolik ovlivnily při rozhodování. Poté jsem přivedla na svět syna. Záhy po porodu jsem otěhotněla a opět strach rozhodoval za mě. Nyní to byl strach, že bych to fyzicky nezvládla. Takže následovalo další ukončení malého života. Brzy na to jsem přivedla na svět dceru. Za tři roky k nám mělo přijít další dítko a ani to se nenarodilo. Pocity viny za mnou odmítnuté děti, které jsem si na sebe vymyslela, pomohly k narození dalšího dítěte. A tak jsem se v tom do nedávné doby cáchala, pocity viny, "děti jako náhrady" za nenarozené děti. Bylo to už docela náročné a necítila jsem se v tom dobře. Bylo potřeba s tím něco udělat. Absolvovala jsem regrese, poté kineziologii a nyní jsem nastoupila cestu čištění minulosti pomocí klasické homeopatie. Musela jsem si znovu projít všemi těmito a nejen těmito událostmi, znovu si rozpomenout na pocity, myšlenky,fyzické potíže které jsem měla. Bylo to hodně nepříjemné. Ale pomohlo to. A dostala jsem se tam, kde dnes jsem. Musela jsem se očistit od všech negativních energií, rozloučit se s odmítnutými dušemi. Dát jim i sobě svobodu. Očistit zanešené vztahy s dušičkami, které mám nyní možnost doprovázet kousek na jejich cestě životem. A děkuji sobě za rozhodnutí, jít touto cestou očištění, své homeopatce, která mě na této cestě doprovází a děkuji Bohu za jeho lásku a trpělivost. Za všechny tyto zkoušky.A přeji Vám všem na Vaší životní cestě, abyste naplno prožili každý okamžik, který máme možno tady strávit. Neklesejte na mysli, příjde-li nějaká složitější situace. Odhoďte pocity viny. Nic v životě se neděje náhodou. Vše má svůj řád, smysl a řešení. A nemoci nám přinášení zprávu o tom, že něco v životě děláme jinak než máme. Proto se sebe ptejte, co to je? co se tím máme naučit? Odpověď je v nás.
S láskou Zdeňka