Po tolika slovech chvály tady na internetu, jsem si také vybrala porodnici VM. Nikdy jsem v nemocnici neležela, tudíž jsem si přála být na pokoji sama, max. s maminkou. Bohužel nadstand. pokoj nebyl volný. Přestože jsme byly jen 3 rodičky, tak se samostatný pokoj nekonal, asi aby sestřičky nemusely běhat na více míst. To by mi snad až tak nevadilo, horší bylo, že po asi 20 hodinách s kapačkou oxytocinu (2 noci beze spánku) jsem se už těšila na vysloužený spánek. V 10 h. mě dali na pokoj ke 2 maminkám s jejich miminky, které pramálo zajímalo jestli chci spát. V poledne mě vzbudili na oběd a pak mi v 15,30 řekli ať se už připravím, že už budu mít miminko stále... Další věcí, co mne nemile překvapilo, byla reakce dětské sestry (nejmladší, tmavovlasá), když mi po hodině a půl (bez vysvětlení, kde mám mimčo)přinesla děťátko na sál. Měla jsem poprvé kojit. Chytila mi neurvale bradavku a strčila do pusinky překvapeného miminka, které vůbec nezačalo sát a její reakce byla cituji:"Nemáš hlad? Tak co řveš!"Já i manžel a maminka jsme zůstali s otevřenou pusou. (Jinak na tuto sestru pozor, budoucí maminky, podobných "perliček" tam bylo více.) Tím lekce kojení na dlouho skončila. Pokoušeli jsme se oba, ale moc to nešlo. Mimi stále plakalo hlady, protože i po 2 hod. neustáleho kojení vypilo jen 5-10 ml. Ale přikrmovat ne, jen kojte ať je zdravé. Asi po 3 dnech, kdy z prsou tekla už jen krev, jsem se odvážila zeptat, zda by mi někdo nepomohl. Takže ač neochotně, ale přece, se mi pomoci dostalo. Ale moc platné to nebylo, protože maličký byl vystresovaný a moc pít nechtěl.(Pravdou je, že doma jsme se "rozkojili".) Ale nechci jen kritizovat. Maminky, které rodí bez nejmenších problémů a do vody a potom jejich děti pijí o stošest, tak si vše moc pochvalují. Nemají si totiž na co stěžovat, protože nic od sestřiček nepotřebují. Kolegyně na pokoji si jen stěžovali na jídlo, ale já tvrdím opak. Strava byla výborná. A další, co mohu jen a jen chválit jsou porodní asistentky (zejména asi Jana - víc si z jména nepamatuji). Jen nevím, proč kojení neučí ony, tak jako jinde. A pak ještě musím dodat, že pan primář šiji opravdu pěkně. I můj gynekolog si toho všiml. Jsem znovu těhotná a přemýšlím, že půjdu rodit do Hradce Králové. Jsou to možná jen drobnosti, ale psychicky jsem se cítila dost špatně a potom vše vypadá hůř. Doufám, že ostatní už budou mít jen štěstí na ochotné a příjemné dětské sestry.