Ahoj, celá ta diskuze se mnou pořádně otřásla, ale tvůj příspěvek mi mluví z duše. Rovněž jsem si tím prošla a nyní mi leží v postýlce chlapeček, kterému rovněž schází některé z chromozomů. Prošla jsem si tím vším, rozhodováním, nejistotou, porodem...A vím, že já bych na potrat nešla, když je zde možnost, že to dítě ten svůj život přece jenom nějak - pro něj třeba kvalitně prožije. Ale ty jsi vystihla to pravé, není to o statečnosti nechat si takové mimčo, je to svým způsobem zbabělost, abch něco v životě nepokazila.
Hrozně mě zarazily jednoznačné příspěvky, nemyslila jsem si, že tolik lidí bude JEDNOZNAČNĚ souhlasit s potratem. Jenom poznámku, když já byla ve fázi rozhodování, jedna má kamarádka, kterou znám mimochodem od svých 2 let mě vehementně přesvědčovala, ať jdu na potrat - důvod, zkazí ti to manželství, život... Řeknu vám, že od té doby se k ní chovám chladněji, aniž bych to tak chtěla, prostě člověk pozná přátele, až když mu kape do bot.