Prvně jsem do jiného stavu přišla ani nevím jak, ale další nechtělo nějak přijít. Měla jsem 2x samovolný potrat. Při druhém jsem dokonce brečela doktorovi na rameni. Jaké bylo moje překvapení, když jsem po roce nastupovala předčasně do porodnice kvůli komplikacím, že si mě pan doktor pamatoval a dokonce, když se rozhodovalo, jestli mi udělají sekci nebo ne, tak se sám na operaci přihlásil. Když mi dceru vyndali z břicha, prohlásil, že miminko s tak čokoládovýma očima ještě neviděl. O jeho modrých očích kolovaly po celé porodnici zvěsti. Za půl roku jsem šla na návštěvu za švagrovou a pan doktor mě poznal a ptal se na zdraví mé vymodlené holčičky. Všichni se tam o nás moc dobře starali a co se tíče jídla, manžel nám dodával samé laskominy, takže nebylo proč si ztěžovat. Další děti už nechci, ale na Slovanech byla péče o děti i maminky vynikající.Sestřičky a uklízečky uklidňovaly a doktoři mi vždy a ochotně vše vysvětlili. Je to již 6 let, ale do smrti jim budu vděčná za svoje děti. DÍK