Musím k tomuto článku napsat svůj názor. Neuznávám potraty tzv. z rozmaru, v době kdy je tolik možností antikoncepce. Své dítko bych nikdy nedokázala "zabít". Avšak v případě, že by mi lékaři sdělili, že miminko ve mě trpí nějakou chorobou, syndromem, atd. atd.,...ač by to bylo jistě velmi těžké, já bych se pro ukončení těhotenství také rozhodla!!! Stejně by se narodil človíček, který by nemohl samostatně žít, nemohl by si prožívat miliony věcí, co prožívá normální člověk, a navíc...z člověka by se stal otrok postiženého dítěte, byla by to vyčerpávající práce 24 hodin denně, bez oddechu...a co by se stalo s dítkem, až by člověk nemohl, nebo zemřel?...skončilo by v nějakém ústavu. Možná je to sobecké, dle mého je to hlavně zdravý rozum, pokud má člověk šanci volit, tak volit zdraví a život, než odsoudit sebe k sice láskyplné, ale beznadějné otročině a žít s tím, že jeho dítě ani jeho rodina už nikdy nebude žít normálně.
Každá máma přece chce děti a chce zdravé děti, to je pro ni nejdůležitější, ...jedno bolestné rozhodnutí tak zachrání nejen rodinu jako celek, ale ušetří trápení i nějak těžce postiženému dítku.