Ahojky Vladane,díky za námitku. Vystihl jsi to přesně, že pro muže je pomyšlení na takové postižení stejně drsné, jako pro mě představa podobně postižené dcery. Dneska jsem vložila pro Dany nové příspěvky, ve kterých vysvětluji , proč bych své dítě vystavila takovému riziku. Já prostě nejsem osobně tak statečná, abych udělala rozhodnutí za přírodu. Já bych prostě jen čekala a doufala. Nejsem jedna z maminek, která si myslí, že každé dítě musí spatřit tento svět a že ho spasím tím , že budu rodit postižené děti. Ale přece je ti jasné, že je tady možnost, že dítě s tímto postižením nemusí mít všechny příznaky. Ale může, proto Dany chápu, proč se tak rozhodla. Ale nelze přeci hned říci, ano dobře jsi udělala. Pro Dany to taky přece není jednoznačné, jinak by nenapsala tenhle článek.
Ale tady nelze udělat správnou volbu. Kdyby se mi narodilo těžce postižené dítě, milovala bych ho , ale nebyla bych šťastná, nikdy bych nemohla být šťastná a vyčítala bych si, že jsem ho přivedla na svět, aby se trápilo. Nespoléhám na to, že by mě moje dítě by mě pochopilo, ale to by byla má volba, s kterou bych se musela vyrovnat a bylo by to stejně těžké jako pro Dany.Myslím, že je dobře, že se tady střetávají různé názory, protože třeba pomůžou nějaké ženě, která se právě rozhoduje. Třeba jí pomůže ten tvůj, třeba ten můj. Obdivuju Dany , že našla odvahu se svěřit a pomohla tím ostatním, možná i sobě najít cestu, ať už je jakákoliv.