Vy jste svou přítelkyni odsoudila. Už teď se k ní chováte chladněji, aniž k tomu máte nějaký rozumný důvod.
Snažila se Vám celou věc ulehčit a proto na Vás vyvíjela nátlak. Já ji naprosto chápu - u své nejlepší kamarádky, kteoru mám, bych jednal stejně. I za cenu toho, že se tím naše přátelství rozpadne. Protože tady nejde o to vnucovat někomu svůj názor. Vaše přítelkyně zřejmě jednala na základě zkušeností z okolí, z toho, co slyšela a jak to dopadlo u jiných lidí.
Chtěla Vás toho osudu uchránit. Kdyby to NEBYLA přítelkyně, tak se na Vás vykašle a řekne Vám, ať děláte, co chcete, protože má svých starostí dost.
Vaše rozhodnutí je jen Vaším rozhodnutím. Udělala jste, co jste udělala, máte v tom jasno a jste ochotna si své rozhodnutí obhájit před sebou, před druhými i před Bohem, pokud nějaký je a Vy před ním stanete.
Přeji Vám hodně štěstí, ať se Váš synek vyvíjí s co nejmenšími problémy. A ať máte Vy i on radost ze života.