Dcery se taky narodily po pohodovém porodu v porodnici. Byly a jsou stále klidné (teda starší je hrozně upovídaná, ale jinak pohoda). Když chtěly pít, tak taky jen zamlaskaly, téměř jsme nevěděli, že je máme.
Zato syn je pravý opak. Porod byl rovněž pohodový, ale syn stále plakal a i teď je mnohem živější, neposedný, hyperaktivní. (Má to nejspíš po mě, naši vypráví, že jsem taky byla jako z myších ocásků).
Porod doma mi připadá jako obrovské riziko. Nikdy bych do toho nešla, ale nikomu nebráním, aby rodil doma. Jen bych jako lékařka nebyla ochotna podstoupit to riziko a odrodit takovouto maminku.