Milá Dany,
je mi moc líto, čím sis musela projít, to těžké rozhodování, teď výčitky jestli jsi udělala správně, naprosto tě chápu. Drtí mne moralizování v některých příspěvcích.

Ono všechno zlé je k něčemu dobré, zní to tvrdě, ale je to tak. Ty to svoje děťátko budeš v srdíčku nosit celý život, a to ti nikdo nevezme, neboj se na něj vzpomínat, jsou to jen a jen tvoje vzpomínky, na které máš nárok.

Nechtěj zapomenout - stejně se ti to nepodaří a výčitky tím nezaženeš, ale hlavně podle mého názoru NEMÁŠ DŮVOD si něco vyčítat, jednala jsi podle svého nejlepšího svědomí a vědomí. Mysli na své dětičky, které tě potřebují, a každý jejich úsměv ti bude odměnou za všechno zlé, co jsi kdy musela prožít.

A ještě taková (možná) blbost na konec, při podobném problému před x lety mi pomohlo, když jsem si sama pro sebe zasadila keř růží v zadním koutku zahrady, jen tak, na památku mému drobečku, kterého jsem taky nepoznala. Růže tam kvetou dodnes, vzpomínám taky dodnes a fakt mi to tenkrát dost pomohlo.

(Všechny ostatní upozorňuji nejsem žádný fanatik!!!)

Přeji tobě i tvé rodině jen všechno dobré
J.