Sama jsem po selhání antikoncepce podstoupila miniinterupci v 6. týdnu těhotenství.Mému synovi bylo 5 měsíců. Ještě ráno v nemocnici jsem přemýšlela, zda na potrat půjdu nebo ne. Bohužel jsem šla. Nevím, kolik z Vás, co přispíváte do diskuze, jste podstoupily tento zákrok. Ale určitě nejsem jediná,kdo interupci prodělal,ale asi budu jediná, kdo se tady k ní přizná.

Po probuzení z narkozy jsem hned myslela na svého syna a přemýšlela jsem, co by bylo kdyby .... Začala jsem brečet, sestra se na mě utrhla, co bulím, že to je jenom splín. V nemocnici se na Vás dívají jako na tu nejhorší spodinu, prohodí s Vámi jen to nejnutnější. Možná to tak není, možná jsem si to pouze vsugerovala. Na pokoji jsem ležela se dvěma 17-letými dívkami. Ty se po zákroku bavily, jako by se nic nestalo. To já jsem nedokázala. Když jsem se vrátila z nemocnice (propustili mě ještě ten den, že jsem už rodila a kvůli malému,jinak bych musela zůstat do druhého dne,při interupci 3 dny), pořád mi asi ještě nedocházelo, co se stalo. Hodně často myslím na to, jestli by to byla holčička nebo zase chlapeček, jak by se dítě jmenovalo atd. Nikdo se neumí představit, pokud to neprožije, co je to za pocit. Od svých 18 let jsem pravidelně používala antikoncepci, pak jsem po 7 letech vysadila, protože jsme chtěli dítě. Ale nikdy mě nenapadlo, že po porodu antikoncepce selže a já půjdu na potrat.

Myslím, že každá žena má své důvody, proč se pro interupci rozhodne a nikdo nemá právo ji za to odsuzovat. Samozřejmě existuje řada antikopce a potrat není řešením. Ale ještě jednou opakuji, nikdo opravdu nikdo nemá právo ženu odsuzovat, že se tak rozhodla.