Nemohu s Vámi souhlasit. Myslím si, že domácí úkoly v rozumném množství (tj. takovém, aby nezabraly dítěti celý volný čas) a kvalitě (tj. k procvičení, ne naučení se nového) jsou dobré a potřebné.
Např. máte dítě, které se má naučit psát písemnko "r". Jednomu dítěti stačí popsat dva řádky a umí to. Jiné musí popsat celou stránku a velmi se soustředit. Takže tomu prvnímu dítěti to zabere 10 minut, druhému půl hodiny. Jak byste to řešil? Prodloužil byste rozvrh, takže to, co dítě může dělat doma, by dělalo ve škole? A co to první dítě, to by se při hodině otravovalo. Některé věci jsou prostě otázkou drilu, paměti a času a každé dítě potřebuje jiné množství času.
Pamatuji si, že v první třídě jsme dostávali za úkol si doma 3x přečíst určitý článek a mít od rodičů podepsáno, že jsme jej skutečně 3x přečetli. Já jsem to nemívala, protože jsem četla bez problémů, a nikdy jsem nedostala poznámku, že neplním domácí úkoly. To byl podle mého názoru správný přístup učitelky. (Jistěže kdyby nás bylo ve třídě 10 a ne 30, stačilo by přečíst si to doma jednou, protože ve škole by se při čtení dostalo na každého častěji, ale to není problém domácích úkolů, ale financí a lidmi ve školství).
Na druhou stranu nezapomenu na špatný přístup učitelky, kdy jsme dostali za úkol si doma připravit ústně překlad článku. Já jsem to udělala, ale jedné větě jsem nerozuměla, přesto, že slovíčka jsem si v ní přeložila všechna. A zrovna tahle věta na mě vyšla při překladu ve škole. Tak jsem ji přeložila do poloviny a o druhé jsem řekla, že jsem ji nepochopila, i když jsem si to doma připravila a přeložila všechna slovíčka. Reakce učitelky byla, že překlad byl za domácí úkol a dostala jsem trojku. Tak to je přesně to, jaký by přístup k domácím úkolům být neměl, ale to byl problém v učitelce, ne v systému domácích úkolů jako takových.