Děkuji za tento článek. Sama jsem se setkala s jevem, kdy mi paní učitelka ve školce doporučila logopedii, protože tříletá dcera neříkala K, ale nahrazuje ho T. (Neříkala a dosud neříká i jiné hlásky - je jí 3 a 3/4). Paní logopedka pravila, že je brzo, ale můžeme začít hravě a v poklidu. Jsme všichni v pohodě, přesto už jsem postřehla, že se lidi na malou občas dívají divně - že prý jejich XYZ už v té době dávno říkal Ř a zdali prý chodíme na logopedii? A to má dcera štěstí, že je malá, takže ji lidé pokládají za mladší. Kamarádčina holčička, čerstvě čtyřletá, mluví výrazně lépe, avšak zatím neříká Ř (je to jediná hláska, která jí chybí). Je však vysoká a pevně stavěná, lidé si myslí, že je starší, a osočují její matku z nedbalosti... Myslím, že rodiče někdy pochopení mají, ale musí se naučit i vzdorovat tlaku okolí a zároveň se tím, co jejich dítě umí, příliš nevytahovat, aby nevytvářeli nefér tlak na jiné děti...