Včera večer jsem přečetla Váš článek, mnoho reakcí na něj a během dneška mne napadlo toto: myslím, že se potřebujete s dítětem, o kterém hovoříte, pořádně rozloučit.

Nelze řešit jaké rozhodnutí bylo či nebylo dobré. Říkáte: "jak s tím žít.." Věřím na velmi praktický a pomocný účinek rituálů. Pomáhají naší psychice vyrovnat se se změnami, přizpůsobit se novým okolnostem. A především, pomáhají nám přivítat nové a rozloučit se. Všem, kteří přišli o miminko, o někoho blízkého, bych doporučila: - vytvořit vlastní rituál rozloučení se. Co následuje, jsou mé vlastní nápady, řiďte se ale především vlastním pocitem.
*Vlastní rituál může být inspirován tím, co najdete na internetu, v literatuře, či ve filmu, ale hlavně by měl být Vaším vlastním vyjádřením.
*Pokud víte, že jsou další lidé kolem Vás, kteří by se tohoto obřadu chtěli zúčastnit, přizvěte je. Pokud se obáváte nepochopení a nátlaků, udělejte tento obřad jen s partnerem, či sama. Pokud cítíte, že potřebujete pomoc, obraťte se na někoho, komu důvěřujete, aby Vám pomohl tímto projít.
*Formou může být čistě myšlenkové rozloučení se, ale i symbolická nápodoba "pohřbu". (užitečný popis takového "myšlenkového rozloučení" jsem nalezla např. v knize Sogyal Rinpocheho Tibetská kniha o životě a smrti)
*Součástí může být i přání všeho dobrého a požádání o odpuštění - bez sebemrskačství, jen vyjádření toho, co cítím a co si přeji.
*Můžete použít zpěv, malování, vytvoření sošky, tanec, psaní... jako další formy vyjádření pocitů, které máte.
*Můžete založit svépomocnou skupinu žen, které prošly podobným. Ostatně to, že jste napsala Váš článek, vyjádřila co cítíte a takto pomohla mnoha dalším maminkám, je již sám o sobě dostatečně velkou pomocí a možná cítíte jistou úlevu.

S přáním všeho dobrého, Vám i Vaší rodině,

Alice