Alex, držím Vám všechny palečky, aby testy dopadly dobře. Taky jsem čekala a bála se, tak vím jak Vám je. Úplně s Vámi souhlasím, že debat kolem toho, zda autorka článku udělala dobře nebo ne je dost.Rozhodla se jak nejlépe uměla, a určitě to bylo to nejtěžší rozhodnutí v životě. A určitě od nikoho nepotřebuje moralizování a rozpitvávání. Potřebuje říct, že chtěla pro své nenarozené dítě to co myslela že je nejlepší a podle toho se taky rozhodovala. Myslím si, že kdo v té situaci nebyl, neumí si představit, co by nastoprocent udělal, jsou to jenom dohady. Život s postiženým dítětem je opravdu náročný a pokud je to postižení natolik závažné, že když už potom rodiče nemohou třeba kvůli své nemoci nebo stáří nebo tady už nejsou, tak ten človíček zůstane odkázaný na cizí lidi. Je to strašně složité téma. Chci jen říct, že se musí žít dál / to se dobře říká, že? / a věřit, že jsme udělali dobře. A věřte, že to miminko je, i když nenarozené , s maminkou spojené navždycky a zůstane jí hluboko v srdíčku. Dana