Milý Petře,

moje babička byla jen o sedmdesát let starší než já a jen o čtyřicet let starší než moje maminka. Porodila všech šest dětí doma v různých polohách, děti po porodu měla u sebe v posteli, všechny děti byly kojené a její péči přežily. Dožila se bez jednoho měsíce sto let. Měla jsem jí moc ráda, protože to byla hodná a sebevědomá žena. Domnívám se, že moje tělo nebo tělo mé matky se tak dramaticky nezměnilo, aby byl důvod k tomu, že já a moje maminka jsme rodily úplně jinak než naše babička.Tím mám na mysli také, proč bych podobně jako moje babička nemohla rodit v porodnici. Sedmdesát nebo čtyřicet let je velmi málo na to, aby se projevily evoluční změny:o))). Co se dramaticky změnilo je přístup lékařů k porodu, ženám i novorozencům (těhotenství a porod je prohlášeno za nemoc). To zdůrazňování co kdyby...Nikdo se nezříká lékařského vyšetření během těhotenství, aby se zjistily abnormality, které mohou zapříčinit problémy během porodu. Úzká pánev se vyskytovala u žen i před tisíci lety a patrně jí zdědily i potomci. Bohužel, tyto ženy měly tehdy smůlu. Nikdo zde nepopírá výhody císařského řezu. Většinou se o nich ví(i z rodinné anamnézy) a rozumná informovaná žena by nerizkovala vaginální porod a ještě k tomu doma.
Stává se také, že u některých žen je diagnostikovaná úzká pánev a ona porodí císařským řezem a u druhého těhotenství jí jiný lékař úzkou pánev nezjistí a ona porodí vaginálně. Porodní asistentky v zahraničí ale i u nás, které chodí k porodům doma, patrně ženu, která nemůže dlouho porodit a je tam podezření na nediagnostikovanou úzkou pánev nebo na přirostlou placentu, odvezou do porodnice.