Občas sama sebe přesvědčuji, že můj ambivalentní vztah k lékařům je do jisté míry dán mou povahou a že třeba už se to s jejich chováním ke klientům lepší. Díky vám a vašemu karatelskému tónu jsem se ale ujistila, že jsem v pořádku. Skutečně nejspíše ještě platí, že bílý plášť rovná se vstupenka do klubu nadřazeného chování těch, kdož o pacientech mluví jako o pacoších a o rodičích jako o hystericích.
Nevidím jediný důvod, proč by dítě byť s banálním zdravotním problémem mělo trpět třeba jen "pouhou" neochotou, nevlídným chováním a podobně.
Pokdu dje o vyvařování v nemocnici, vím, že není v silách lékařů to změnit, ale ráda bych si platila jídlo ze svého. Když jsme byla loni se svým rok a půl starým dítětem v nemocnici dvě noci s laryngitidou, dávali mně normální jídlo a jemu údajně dětskou dietu - třeba tvrdé hovězí a rýži a to přesto, že jsem je upozornila, že má dva zuby.