Proč se rozčiluju - protože jsem viděl a slyšel svou ženu, jak je z jednání s touto matkou upřímně zoufalá. Pokud mluvíte do matky horem dolem, ukazujete jí, jak na dítěti visí kůže, jak je dehydratované, že za poslední týden nebo 10 dní ztratilo asi 20% hmotnosti (!!!) a ona mele dokola svou mantru o tom, jak ho nebude přikrmovat, tak je to ŠÍLENÉ. Pokud na vážně míněné varování lékaře, že dítě to už dlouho nevydrží a může umřít matka řekne "to není možný, to není možný" a informaci zcela zasklí a chová se jako by ji neslyšela, je to ŠÍLENÉ. S tím, že naučit se kojit nemusí být lehké, s tím vřele souhlasím. V té situaci ovšem nepatřilo dítě do centra na podporu kojení, ale spíš do nemocnice. To je něco jako bys lyžaře se zlámanou nohou poslala ne na chirurgii, ale do lyžařské školy. V tu chvíli bylo prioritou udržet to dítě na životě - naštěstí to zvládli s umělou výživou - jestli pak v klidu zapracovali i na technice kojení, nevím.

Rada o tom ať dokrmuje je teoreticky dokonalá a prakticky neproveditelná ???? Vždycky jsem si bláhově myslel, že smyslem kojení je dát dítěti najíst a napít (jistěže jsou tu i další profity, které má mateřské mléko proti umělým mlékům) - ale dokrmované dítě se alespoň nají a napije, dá se dohromady a mohou pak spolu navštívit jakoukoli kojicí poradnu.
Co je na tom prokristapána prakticky neproveditelného ????

Ještě poznámka - ta paní nebyla oligofrenní, jen zaslepená.