Pane Vladane,
věřím, že postižené dítě by se zeptalo: "Proč jsem tak jiné?"
Ale už nevěřím, že by se s výčitkou zeptalo: "A vy jste to věděli, než jsem se narodil? A proč jste s tím nic neudělali?"
Každý, i postižený člověk, se má svým způsobem rád a nepřeje sám sobě něco špatného.
Souhlasím, že vštípit postiženému dítěti, aby si vážilo samo sebe, byť je postižené a trochu jiné (obzvlášť v pubertě) je určitě náročnější než u dítěte zdravého. Ale naštěstí se setkávám s lidmi, kteří postižené lidi neodsuzují a přijímají je mezi sebe, ač jsou sami zdraví. Kéž by takových bylo víc...
Předchozí